Každá, ať už národní nebo etnická společnost se snaží fungovat jako jednotný celek, v němž mají své místo všechny generační skupiny. Svoji úlohu v prezentaci jejího celistvého obrazu hrají v moderních technicky vyspělých společnostech masová média, jejichž význam od objevů nových technik vizuálního zobrazení stále stoupá. Média vytváří kolektivní pohled na události, ovlivňují jejich pozitivní i negativní přijímání a hlavně ony rozhodují o hrdinech a jejich popularitě, která jim dodává smysl a jako nikoli pouze vedlejší efekt přináší i materiální bohatství. Drtivá většina tvůrců populární kultury si je těchto faktů velice dobře vědoma a snaží se masovému publiku zavděčit. Tito autoři tak nejsou pouhými manipulátory společnosti, ale jsou i vnímavými posluchači lidu, kterému vyplňují jeho přání. Tuší mnohem lépe než kdokoli jiný, jakým způsobem člověka zaujmout, pobavit a také jak získat za svoji snahu přiměřenou odměnu. Svoji tvorbou masy uspokojují, dávají jim svobodu a nezávislost na jinak elitami prezentované kultuře a zábavě, která bývá někdy nazývána vysokou kulturou, popř. třeba i uměním, vědou apod. Sami přitom nabízí velké množství více či méně nápaditých spektáklů, jež mají v lidech vzbudit takové rozpoložení, aby se cítili zabaveni a stimulováni. Mají rozesmát, rozplakat, šokovat, hlavně ale udržet svěrákovské heslo „není nutno, aby bylo…“
Zvláštní kategorií, která je využívána ke vzbuzování pozitivních emocí jako pocitů zadostiučinění, naděje nebo veselosti jsou přitom děti. Asi moc nemusím připomínat nadšené pionýry, skauty, ale i smějící se miminka zabalená v plenkách Pampers nebo oblizující se holčičky po pátém snědeném kelímku jogurtu Danone. Schopné a nadané dítě je symbolem lepšího zítřka, dokazuje nám, že úspěšně plníme úkol předat naši kulturu dalším generacím, a proto je i vhodným mediálně prodejným artiklem. Jako ukázku, která přibližuje využití dítěte v popkultuře, jsem zvolil velice konkrétní kategorii dětských hudebních hvězd, a že jich je hodně, tak z nich ještě vybral podkategorii československých „popových princezen“. Jako v reklamě, tak ani v pop music nevzejde taková dětská hvězda sama od sebe, ale potřebuje svého patrona, tvůrce, který ji objeví a uvede na scénu. V příspěvku bych chtěl na několik typů těchto objevitelů – managerů spolu s jejich "poklady" posledních zhruba pětadvaceti let upozornit.
Na úvod bude nasazena laťka hodně vysoko a přeneseme se do roku 1984, kdy ze spolupráce 12ileté Darinky Rolincové s o třiatřicet let starším Karlem Gottem vzešel legendární duet Zvonky štěstí. Jak Darinka později říkala, za jejími úspěchy nestáli ambiciózní rodičové, ale její snaha a hlavně velký manažer a zpěvák, který v té době již dávno učarovával tuzemské i zahraniční publikum. Písně se prodalo jenom v tehdejším Československu více jak 200 tisíc kopií a šlágrem se stala i v Německu pod titulem „Fang das Licht“ . Ze všech níže uváděných názorných příkladů se také jedná o komerčně nejúspěšnější. Božský Karel tak může být uchopen jako pionýr tvorby moderní hvězdy, jež se mohl svými strategiemi stát dalším tvůrcům vzorem.
Po všech těch Pepících Melenech a Pavlech Horňácích si musela na pořádnou dívčí hvězdu již bývalá federace počkat. Ta ovšem po převratu nejenom přišla, nýbrž zanechala (a zanechává) v českém šoubyznysu značnou stopu. Podívejme se tak na počátek 90. let, konkrétně do roku 1993, kdy o sobě prvně dala vědět neteř velké Heleny, třináctiletá Lucka Vondráčková. Do veřejného prostoru pronikla skrze veřejnoprávní televizi spolumoderováním dětských pořadů Kečup a Marmeláda, které měly zacelit díru v prázdném „polistopadovém dětství“ za zastaralé Vegy, Magiony a Pionýrské vlaštovky. Lucka se prosadila s albem Marmeláda, za které získala zlatou i platinovou desku. V pozadí Lucčina vzestupu nestojí ani tak slavná teta jako tatínek, televizní producent, režisér a bývalý člen skupin Marsyas a Turbo Jiří Vondráček, který mimochodem dělá dceři producenta doposud. Klip Marmeláda poměrně slušně odráží dobovou atmosféru českého světa (Zeitgeist) počátku 90. let s jeho „pupkem“ ve Václavském náměstí; kde se odehrávalo vše důležité, a který stále ještě připomínal zacházející slávu taxikářů a veksláků, pomyslných to králů konce normalizace.
Na úvod bude nasazena laťka hodně vysoko a přeneseme se do roku 1984, kdy ze spolupráce 12ileté Darinky Rolincové s o třiatřicet let starším Karlem Gottem vzešel legendární duet Zvonky štěstí. Jak Darinka později říkala, za jejími úspěchy nestáli ambiciózní rodičové, ale její snaha a hlavně velký manažer a zpěvák, který v té době již dávno učarovával tuzemské i zahraniční publikum. Písně se prodalo jenom v tehdejším Československu více jak 200 tisíc kopií a šlágrem se stala i v Německu pod titulem „Fang das Licht“ . Ze všech níže uváděných názorných příkladů se také jedná o komerčně nejúspěšnější. Božský Karel tak může být uchopen jako pionýr tvorby moderní hvězdy, jež se mohl svými strategiemi stát dalším tvůrcům vzorem.
Po všech těch Pepících Melenech a Pavlech Horňácích si musela na pořádnou dívčí hvězdu již bývalá federace počkat. Ta ovšem po převratu nejenom přišla, nýbrž zanechala (a zanechává) v českém šoubyznysu značnou stopu. Podívejme se tak na počátek 90. let, konkrétně do roku 1993, kdy o sobě prvně dala vědět neteř velké Heleny, třináctiletá Lucka Vondráčková. Do veřejného prostoru pronikla skrze veřejnoprávní televizi spolumoderováním dětských pořadů Kečup a Marmeláda, které měly zacelit díru v prázdném „polistopadovém dětství“ za zastaralé Vegy, Magiony a Pionýrské vlaštovky. Lucka se prosadila s albem Marmeláda, za které získala zlatou i platinovou desku. V pozadí Lucčina vzestupu nestojí ani tak slavná teta jako tatínek, televizní producent, režisér a bývalý člen skupin Marsyas a Turbo Jiří Vondráček, který mimochodem dělá dceři producenta doposud. Klip Marmeláda poměrně slušně odráží dobovou atmosféru českého světa (Zeitgeist) počátku 90. let s jeho „pupkem“ ve Václavském náměstí; kde se odehrávalo vše důležité, a který stále ještě připomínal zacházející slávu taxikářů a veksláků, pomyslných to králů konce normalizace.
Dokonalá odpověď na Lucku přišla záhy z východní části bývalé federace v podobě 12i leté Michaely, která roku 1994 natočila track Sprayer frajer . Tanečně nadanou Michaelu Paštékovou z Bratislavy objevil a „vyrobil“ z ní novou tvář česko-slovenské pop scény zlatý slavík a vystudovaný filozof Peter Nagy. Zatímco Vondráčková nabídla docela nezáživné texty, v nichž progresivní roli hrál snad tak akorát infantilní rap, Nagy vybavil Michaelu porevolučními novými tématy jako např. otázkou kriminalizované činnosti stříkání po zdech, která trápila teenagery bez rozdílu věku, a kterou rafinovaně vsunul do kulis panelových sídlišť. Výsledkem práce týmu byla odměna v podobě platinové desky a hned několikerá vítězství v hitparádě Eso.
Určité vakuum poté provázelo skoro desetiletí. V něm pomalu ale jistě stoupala hvězda Lucky Vondráčkové a mládí dostávalo zelenou především díky medializovaným soutěžím mladých talentů. Jako nová hvězda se za pomoci slezského dua vládců české pop music Petra Šišky a Leška Wonky ze zákulisí regionálních pěveckých soutěží roku 2006 vynořila s písní „Měls mě vůbec rád“ česká Polka z městečka Vendryně Ewa Farna. V tom samém roce vyšla třináctileté Ewě stejnojmenná deska a mladá umělkyně byla také vyhlášena Objevem roku v anketě Český slavík. Předseda Akademie populární hudby, bývalý hráč v doprovodné skupině Věry Špinarové a Heidi Janků a textař Petr Šiška dostal Ewu do českého mediálního prostoru, podnikatel Lešek Wronka ji vytvořil ve své firmě Lewron music zázemí českého, ale i polského trhu. Ewa od té doby tvoří nejlukrativnější zboží v jejich společné firmě Petarda s r. o. zaobírající se kulturním managementem. Dětská hvězda ze Slezska bodovala „dospěláckými tématy“, které artikulovala pro své vrstevníky, jak dokazuje i námět jejího prvního hitu vycházející ze zkušenosti zmařené lásky, o které vypráví ve svých 13i letech.
Samozřejmě, že vedle úspěšných hvězd nabízí kategorie i několik méně šťastných příběhů, z nichž bych rád za všechny jeden zdokumentoval. Nejspíše z popudu úspěchu Ewy Farné vznikla nebo lépe byla vytvořena roku 2007 skupina 5angels. Pět malých princezen v ní dohromady spojil manažer Michal Mertl z Prahy 9. Jedná se o dívky, které se narodily v rozmezí let 1997- 2000. Jejich střed přitom tvoří Mertlova dcera Nikola. Témata jejich muziky jsou podobná jako u Farné, ač lehce infantilnější s ohledem na nižší věk. Interpretky jsou totiž v letech, kdy každý rok znamená ve vývoji dítěte hodně velkou změnu. To dokumentuje i píseň Trapas století . Zajímavá je i častá fluktuace ve složení skupiny. Z původní sestavy s datumy narození členek roku 1997 už dnes v partě zbyla jenom Nikola.
A co všechny hvězdy mladé divy spojuje? Především je to schopný manažer. Všechny úspěšné hvězdy vzešly z dílen ostřílených harcovníků šoubyznysu. Díky Karlu Gottovi poznal Darinku celý východní blok téměř přes noc. Kontakty v branži a velká jména stála i při rozjezdech Lucky Vondráčkové, Michaely Paštékové nebo Ewy Farné. Horší startovní pozice 5angels přináší logicky i horší výsledky. Nicméně všechny malé popové princezny ukazují, že dítě do populární kultury patří a jeho mediální využití funguje nezávisle na existujícím režimu a politické situaci. Na závěr, aby nebylo malých princezen málo, ukázal bych další podobu pokusu o zrod dětské hvězdy. Vyprodukovala jej všem známá Dáda Patrasová, která se věnuje dlouhodobě zábavě pro děti. Za více jak 20 let své kariéry vydala 20 desek a prodala více jak půl milionu jejich kopií. I ona se stala pomyslnou manažerkou své dcery Aničky, jak se můžete přesvědčit v poslední ukázce, všeříkajícímu klipu S tebou .
No comments:
Post a Comment